Prádelna jednoho rodinného domku ve Valašském Meziříčí. Bigbeat dobývá srdce dvou mladých bratrů Stanislava a Jiřího Španihela. Jména jako Hendrix, Zeppelin, Black Sabath a.j. zaplňují mysl, plakáty a fotografie zdobí stěny pokoje, kde bratři sní sen o řvoucích davech fanynek. Vystřídají několik basových kytaristů až najdou toho pravého, Vladimíra Kudělku. A příběh může začít.
				Cvičí se v různých objektech, počínaje prádelnou u domu rodičů, v kůlně u jedné rodiny v Poličné a nakonec v obývacím pokoji dědy obou bratrů, v dnes již neexistujícím rodinném domku na Tolstého ulici. Skládají své vlastní skladby, ne nepodobné skladbám velkých vzorů, texty na rozdíl ode dneška nejsou podstatné. Hlavně když jsou anglické nebo spíše pseudoanglické.Tak zvané Londýnské telefonní seznamy.Vše se rozvíjí, tak jak má, pak však na jaře 1973 přichází rána. Povolávací rozkaz pro Staňu Španihela. První etapa exitence skupiny končí 1. dubna 1973. A přestávka potrvá dlouhých třicet let.
				Restaurace Za vodů, 2. prosinec 2000. Více méně z recese při příležitosti oslav padesátých narozenin Stani Španihela hrají Harom spolu na jednom pódiu.Pro vlastní radost a potěšení nejbližších přátel. A tehdy vznikne myšlenka zkustit to znovu. Pod vlastním recesistickým pseudoprojektem "Dejte šanci stáří" začíná dvojice Staňa Španihel a Laďa Kudělka spolu s mladým bubeníkem Jiřím Miklíkem poctivě cvičit. Ještě v tomto roce přichází na pozvání Pepy Dorotíka první veřejné vystoupení a to U klokana.O úrovni předvedeného výkonu chválabohu neexistují žádné zvukové záznamy.
				V tomto roce skupina Harom vystupuje pouze na minifestivalu ve Stříteži. Spolupráce s mladým bubeníkem Jiřím Miklíkem jak s důvodu věkového rozdílu, tak z důvodu jiného cítění hudby končí. Rozchází se v dobrém a navazují spolupráci s exbubeníkem Mňágy a žďorb Karlem Mikušem a zpěvákem Pepou Dorotíkem.
				Toto spojení prospěje kapele jak po stránce hudební /profesionální přístup Karla Mikuše skupinu posune o třídu výše/, tak v možnostech vystupování. Známosti jsou známosti a tak Harom hrají na festivalu ve Veselé, na podporu postiženým povodní na nádvoří zámku Žerotínů, v M-klubu ve Valašském Meziříčí, na Gulášfestu apod. Vcelku vydařené období končí odchodem zaneprázdněného bubeníka Karla Mikuše, který se chce naplno věnovat ambiciosnějšímu a M-klubem podporovanému projektu Docuku. Rozchod proběhne v přátelském duchu, o čemž svědčí i několikeré hostování Karla Mikuše při různých jamsesionech.
				A opět hledání nového bubeníka vyústí v angažování věkově i hudebně nejbližšího bubeníka Petra Schönweitze. A to už je vlastně součastnost. Harom se spolupodílejí na projektu Valmez 2004, na který přispějí dvěma skladbami. V rámci projektu vystupují v M-klubu spolu s dalšími kapelami. V červnu 2004 se účastní na festivalu ve Lhotce nad Bečvou.
				V roce 2005 hrají čtyřikrát v Přístavu. Zvláště vydařené je hraní v rámci oslav pátého výročí znovu založení skupiny, které je zajímavé hostováním Kuby Zámrského alias Kouby ze skupiny Electric Mann a ohňostrojem, za který by se nemusel stydět na Silvestra  kdejaký starosta. Z této spolupráce vyplynulo i společné hraní s mateřskou Koubovou skupinou Cartel v přístavu koncem roku. Z obou posledních vystoupení existuje záznam na DVD.