SVÍTÁNÍM ODCHÁZÍ
Myšlenky jdou jak těla upírů
schované v něčí mrtvé schránce
šklebí se z promáčeného papíru
mají chuť bořit, ničit, zvracet
Ukradli bílého boha zvířatům
a natřeli jej zbabělou barvou
spreje syčí v závodě malířů
snad si myslí, že je tam narvou
Zvířata bez boha a lidé bez víry
tlačí se v řadě na burze spasení
spreje jsou zdarma, stříkni si do díry
snad se ti odmění, snad se ti odmění
Zdá se že něčí hlavu přepadnou
myšlenky běžící z prázdné láhve
přes natažené nohy upadnou
mění pomalu, někdy i náhle
Na kraji města stojí znamení
pomníky padlým v tiché válce
z myšlenek valícího se kamení
rodí se další malý zrádce
Kam tím kamenem dohodí
kam chce dojít ve své pouti
mezi normální se nehodí
mezi divnými se kroutí
JEŽATÁ BÁRA
Smutná, ježatá, umazaná,
sedí, stojí a utíká
hloupé posuňky nevědomých kluků,
co chtěli by okusit z mísy
na krku šálu z bodláků
hůlku namořenou, mrtvého motýla
žmoulá v dlaních, co nemají klid
hůlku a toho motýla
polekaná
sedí a stojí a utíká
nechce mít klid a klidem oplývá
nechce mít klid a klidem oplývá
Nechci se hádat s hlupáky
motýli obživli a chystají svatbu
s utrpením a pokorou samoty
bez kouzelné hůlky a stromů v ulici
klidím se pryč, zas běží za mnou
bez topánků a s copánky smíchu
upletené na rozkaz svědomí
že tu jen sedí, stojí a utíká
nevědomá
leží a pláče a slzy polyká
nechce mít klid a klidem oplývá
nechce mít klid a klidem oplývá
TA NOVÁ
Vysavač lidských mozků s kobercem dovádí jak chtíč
vozím se na podvozku kolečka umazaná jak míč
s kterým si dítě hraje, křičí, skáče a netuší
kolik roků mi zbývá, než navrátím se k Artuši.
Rytíře možná čekáš, jen tulák se ti navrátí
v roztrhaném saku, s pozdravem bohů, bez gatí
řekne ti holka moje, po ránu zase vyrážím
vysavač přestal hučet, můj smích se line zápražím
Ref. Někomu něco, někomu nic, někomu něco a mě víc povídám
Slavíci už se páří, kritici na ně mají zlost
s prstenem na oltáři, senzace chtivým pro radost
možná že je to baví, možná že je to jenom žert
hlavně že budem zdraví, ostatní ať si vezme čert
NAD VALMEZEM SVÍTÁ
Nad Valmezem svítá a kurvy jdou spát
já brodím se ránem a nemám kde hrát
na zvonky zvoním, skla dveří líbám
smích maškar cítím a znaveně zívám
Nad Valmezem svítá a začíná den
v kostele svíce zhasíná ten
co bludy káže, své ovce svolává
nad mešním vínem denně nadává
Nad Valmezem svítá a z popelnic pach
line se vzhůru a nahání strach
strach z probuzení, strach z prázdnoty
hle co se zrodí z lidské nahoty
Do Valmezu vstoupil nedělní den
s nedělním ránem, nedělním obědem
a zvonky mlčí s polední siestou
na toaletě si to rozdává svědek s nevěstou
Nad Valmezem svítá a kurvy jdou spát
já brodím se ránem a nemám kde hrát
na zvonky zvoním, skla dveří líbám
smích maškar cítím a znaveně zívám
KONČÍM
Nedívej se na mne takhle zhurta
vždyť se vlastně nic moc nestalo
vrátil jsem se domů skoro celý
co se to dnes s tebou událo
Díval jsem se na to trochu z vrchu
končím
pak jsem si dal večer teplou sprchu
končím
Nemyslím si že to s tebou nejde
nemyslel jsem včera, nemyslím dnes
nejraději bych sbalil co se vejde
do poštovní schránky bych si vlez
Díval jsem se ….
Ref:
Říkej si co chceš všechno je lež a ty to víš, ale chceš mi to vyvrátit
já však vím, že už skončil bál, že to nejde dál že do nejde dál
pro jedno kvítí slunce nesvítí, všichni to vědí přesto se tváří jak kašpaři v blátě
jeden z nich skáče a druhý pláče a nejraději by byli, kdybych se tomu smál
V obchodě prý mají čerstvý hrášek
sousedku pokousal černý pes
je nová reklama na prací prášek
na ostrově Krk zas hoří les
Díval jsem se …
Je prý spousta důležitých věcí
co nemohou počkat na zítra
rozvod je teď rychlý bez dlouhých řečí
a co bylo to se počítá
Díval jsem se …
Ref:
NEVÍM A NEVĚŘÍM
Pod Lhoteckou skálou
švarný šohaj stojí
valašku má ostrou
všeci sa ho bojí
Šohajku kdě paseš
na berním úřadě
šak ty sa moc nesměj
si také na řadě
I don’t know
I don’t belive
Zabili šohajka
podnikaví hoši
tělo sa nenašlo
hlavu našli v koši
Už něbudě škodit
na valašských hvozdech
už nebudů kupci
lozit vzteky po zdech
I don’t know
I don’t belive
Aj zabili dievča
co sa sním lubilo
policajti našli
len málo co zbylo
Nad berním úřadem
černá fangla visí
kupci zase kradů
tak jak kradli kdysi
PORADCOVA ZPOVĚĎ
Chytrému napověz
hloupého trkni
na jaře kvete bez
ty mladý zmlkni
Někteří nemluví
jiní zas příliš
své účty hlídají
ty tady kvílíš
Něco mi tu dneska nehraje
asi jsem se špatně vyspal
narýsoval velké okraje
stránce, kterou jsem si chystal
A to mi vadí, a to mi vadí
Chytrému napovím
hloupého trknu
s chytrýma nemluvím
s hloupýma splknu
Kde koho zabili
kdopak se zbláznil
skandálek ztropili
já to pak zazdil
Něco mi tu ……..
Divadlo dohrálo
skončila párty
hosté se rozešli
sbalili karty
Eso nevyhrává
sedma se vzdala
pod tlakem královny
tiše se smála
Něco mi tu ……..
UZÁVĚRKA
Oči pálí z divných čísel
na pozadí vysněných snů
páteř působí bolest třísel
tisíce zbytečných dnů
za stolem neurčité barvy
vztekle hře čísel naslouchá
uzavřít život uzávěrkou
dřív než zubatá zabouchá
Seď,seď, seď, na prdeli seď
Seď, seď, seď, na prdeli seď
Čísla jsou mrchy neposedné
neustále se měnící
často ztrácí svou identitu
mezi sebou se dělící
řada čísel je nekonečná
nad tebou tiše vítězí
v intervalech je neskutečná
při snění velkou přítěží
Seď,seď, seď, na prdeli seď
Seď, seď, seď, na prdeli seď
Židlí pojíždí po podlaze
souřadnice jsou nejisté
nepřítel čísel kuje plány
zaútočí jak tankisté
při slavné Kurské operaci
mozek svým množstvím zahltí
kašle na celé nekonečno
než jej na židli uškrtí
Seď,seď, seď, na prdeli seď
Seď, seď, seď, na prdeli seď
Oči zas pálí z divných čísel
na pozadí vysněných snů
páteř působí bolest třísel
tisíce zbytečných dnů
za stolem neurčité barvy
vztekle hře čísel naslouchá
uzavřít život uzávěrkou
dřív než zubatá zabouchá
Seď,seď, seď, na prdeli seď
Seď, seď, seď, na prdeli seď
NEŘÍKEJ ŽE NE
Neříkej že ne, neříkej že ne,
neříkej mi, že to nejde, neříkej že ne
Drogy, prachy, lidské trosky
však tě najdou, s pláčem,bosky
Dej mi, dej mi, dej mi, dej mi, dej mi, dej mi, dej mi dej mi dej mi víc,
Dej mi, dej mi, dej mi, dej mi, dej mi, dej mi, nevrátím ti vůbec nic.
Křičíš vzteky, nemáš sílu
hledáš důvod pro zlatou žílu.
Dej mi, dej mi, ……..
Sousedova žena ječí
smích se svíjí v divné křeči
Neříkám že ne, neříkám že ne,
neříkám ti, že to nejde, neříkám že ne
Stojím, křičím, nemám sílu
bránit bláznům ztratit víru
Dej mi, dej mi, ……..
Drogy, prachy, lidské trosky
ať tě najdou, s pláčem,bosky
Sousedova žena sklapla
jako klapka u divadla
Dej mi, dej mi, ……..
Lžete, řvete, nad vás není
rozrýváte držkou zemi
ZABÍJAČKA
Říkej praseti, že je kouzelné
kouzelné jako dáma
stojící na prázdném nádraží
odjezdy, příjezdy, drama
konat se asi nebude
kdo by se s tím páral
vlaky jsou prázdné jak resumé
jízdní řád nestíhá nával
a prase kvičí na dvorku a prase kvičí na dvorku
a řezník brousí kudlu.
Kecy se snoubí s podáním
studené ruky ďábla
mrazivé ráno rozzáří
holka, která spadla
z jiného světa zelených
proboha, kdo tu vraždí
krev barví sníh purpurem
baví se snad každý
a prase kvičí na dvorku a prase kvičí na dvorku
a řezník brousí kudlu.
Opilý křikem neslyší
vdavek chtivé dívky
kroupy se vaří v prádelně
zkroucené do otýpky
všechno je vlastně lhostejné
a už se sjíždějí supi
v naleštěných bourácích
pod tlakem kravat úpí
a prase kvičí na dvorku a prase kvičí na dvorku
a řezník brousí kudlu.
Jak v středověkém hororu
létají střeva vzduchem
jitrnic bude dostatek
řezník s uřezaným uchem
pronáší smuteční epilog
do mísy z porcelánu
milenka hledá manžela
a milenec svoji mámu
prase už nekvičí na dvorku, prase už nekvičí na dvorku
a kudla zapíchlá v trámu.
JE MI TO JEDNO, MOŽNÁ DVĚ
NEBO TŘI
Z krabice trčí kousek boty
nešlape, chce být nevinná
na nádvoří přízemního domu
spadla vrabci pozdní svačina
směje se nahlas její nahotě
nedívej se na ni, stejně ti nedá
možnost šlapat chodník na předměstí
chechtat se s námořníky a křičet běda
Potýkám se s něčím, co se mi tu příčí
Strojek divně klape, dítě divně křičí
Polibte mi záda, kolemjdoucí chtějí
Rozcupovat prdel, lidem co se smějí
Prezidenti pláčí, jak je národ blbej
Národ se jim směje, je tak strašně tvrdej
Ohluchnout je lehké, hladoví se bouří
Spálil jsem si dlaně a tak se z nich kouří
Krabici večer spolkla popelnice
má dlouhý domov tak metr
pronajmu jej spícímu nájemníkovi
bůh ví, že jmenuje se Petr
vrabec ať si trhne nohou nalomenou
stejně neumí pořádně šlapat
kolo mu vrže, špice uvolněné
mravy tak divné, že překvapil západ
Potýkám se s něčím…
Je mi to jedno, možná dvě nebo tři
šlapat ráno musí být nádherné
nevím to však určitě, na tutovku
rosa šimrá motýla, slunce zase mě
nedá si říct, stěžujte si kdekoliv
hlavně však
písemně a brzy
starosta muže být kdekdo i kdokoliv
hlavně když je dostatečně drzý
Potýkám se s něčím…
KLOUZEJ SE, KLOUZEJ
Klouzej se, klouzej, na ploše šikmých dnů
nešťastný obrazec ztracených motýlů
s rockery v hospodě, s berlemi pod paží
stejně tě odkopnou, až se tě nabaží
a tak se klouzej, klouzej, klouzej až do rána
Rómští sousedé
už zase zpívají
falešné tóny
půlnocí zívají
Courej se, courej, ztracenou ulicí
bez cíle, bez dechu s holčinou běžící
s rockery v hospodě, s berlemi pod paží
stejně tě odkopnou, až se tě nabaží
a tak se courej, courej, courej až do rána
Rómští sousedé
už zase zpívají
z falešných tónů
intriky spřádají
POZÁRUČNÍ BLUES
Zase mi text zepsula
moje milá dáma
možná že je pravdivá
ta její zpráva
Neměj o tom pochyby
že ženy mají pravdu
dělaj divný pohyby
a neznají srandu
Údy prý mám povadlé
z propařených pátků
něco málo na hlavě
v uších starou zátku
tělo sotva proráží
odpor starých splínů
nedívám se na sebe
v jiných hledám vinu
Děkuji ti miláčku
za ta krásná slova
nevyberu zatáčku
abych začal znova
Tělo mé neomládne
na to jsou jiní kanci
asi jsem už propásl
svou poslední šanci
Mé tělo je proklaté
ošlehané deštěm
obroušené pilníkem
a kdo ví čím ještě
asi se mi podaří
zcela zbořit mýty
v pozáruční servisu
skončíš možná i ty